V Paray-le -Monial uslyšela svatá Markéta Marie Alacoque od Ježíše výzvu:
„Pohlédni na Srdce, které tak velice milovalo lidi a nezanedbalo nic, jen aby jim mohlo prokázat svou lásku, a to až
do úplného vyčerpání a sebezničení; a místo vděčnosti většina lidí ji opětuje nevděčností, lhostejností, svatokrádežemi, vlažností a pohrdáním vůči
mně v této svátosti lásky. Nejbolestnější však je, když se takto ke mně chovají zasvěcené duše. Proto tě prosím, aby se první pátek oktávu Božího
Těla věnoval zvláštnímu svátku na uctění mého Srdce, aby se v tento den přistupovalo k svatému přijímání a jakýmikoliv skutky projevovalo zadostiučinění za všechny nevděčnosti.“
Papež František s oblibou ukazuje, že „musíme znovu pocítit, že se vzájemně potřebujeme, že neseme zodpovědnost jedni za druhé a za svět“ (encyklika Laudato Siʼ). Tuto podobu zbožnosti, kterou si křesťan osvojuje a předává v úctě k Božskému Srdci Páně, vždy znovu objevujeme. Papež František k tomu dodává, že „Srdce Kristovo je tak velké, že nás chce přivítat do revoluce něhy“.
Proto prožívejme nejen slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, ale celý červen zasvěťme každodennímu svěřování se nekonečné lásce Ježíše. Mluvme o jeho Srdci v našem srdci. Odvažme se hovořit o svém srdci v jeho Srdci.
