Na Popeleční středu budou znít slova připomínající pomíjivost a budeme přijímat znamení popela. Tento popel na začátku postní doby však pro nás není znamením konce, ale naopak „omlazeného povstání k novému životu“. V čem spočívá? Zaposlouchejme se pozorně do volání proroka Joela: „Roztrhněte svá srdce, ne pouze šaty…“ Srdce je pro nás symbolem a místem lidských citů a vášní. Roztrhnout srdce v tomto smyslu by znamenalo smutek, zkroušenost, utrápený obličej apod. Máme představu o tom, co zažívá člověk se zraněným, zlomeným srdcem. Jenže pozor! Takto bychom to pochopili úplně špatně. Pro Židy srdce nebylo centrem citů, ale intelektu, myšlení, sídlo vnitřního života. „Roztrhnout srdce“ znamená „změnit smýšlení, znovu promyslet, co a jak dělám, přeorganizovat život“. Totéž vyjadřuje výraz „činit pokání“, řecky metanoia. I to znamená změnu smýšlení. (převzato z katolik.cz)
