Popeleční středou jsme vstoupili do období čtyřicetidenního postu, jímž se připravujeme na velikonoční svátky. Půst není dobou smutnou, nýbrž dobou cesty k radosti. Ze své vlastní zkušenosti poutníka vím, že na cestě člověk musí mnohé opouštět, musí snést jistou míru bolesti, musí být ochoten snést nepohodlí a nepřízeň počasí. Za to však objeví něco mnohem víc – sebe sama. Když jsem putoval do Santiago de Compostela, potkával jsem mnohé lidi, kteří nešli Camino z náboženských důvodů. Často v rozhovorech zaznívalo, že hledají pravdu, životní smysl nebo jdou jen tak ze zvědavosti, protože jim o té cestě někdo vyprávěl. Ale nepotkal jsem tam žádného člověka, který by byl zklamaný z toho, že se na cestu vydal.
Chci vás pozvat na duchovní cestu postem. Ne jen si něco odříci, ne jen ztišit se a naslouchat, ne jen (pro křesťany) hledět na Ježíše, který jde cestou křížovou. Chci vás pozvat, abyste objevili své bohatství a dokázali se o ně dělit. Chci, abyste poznali, že existuje skutečná Láska, která vás k sobě zve, protože jsme jejím obrazem. Snad vám k pochopení cesty pomůže následující příběh:
Přichází úspěšný podnikatel za známým duchovním Mistrem. „Jak mi může pomoci duchovnost?“, ptá se. Mistr mu odpoví s úsměvem: „Může ti pomoci, abys měl víc.“ „Jak?“, pochybuje podnikatel. „Tak, že tě naučí, abys chtěl méně…“, odvětí Mistr.
Požehnanou a radostnou dobu postní!
