„Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou!“ (Řím 12,1)
Křesťanský život je cestou následování Ježíše. Toho, jemuž patří titul Kristus (Mesiáš, Boží pomazaný). Jenž pomazán Duchem Svatým uskutečňuje Otcovu vůli za cenu vydání sebe sama. Boží vůlí jer naše spása, naše posvěcení v pravdě.
Jít cestou následování Krista znamená brát svůj každodenní kříž a ptát se: Co mám konat, abych naplnil vůli Boží? Jak ji poznám? Od chvíle křtu jsem také pomazaný Hospodinův! V hledání Boží vůle nám může pomoci tento úryvek z knihy:
Synu, prosíš-li o něco, říkej takto: Pane, jestli se ti to líbí, staň se tak. Pane, bude-li to ke tvé cti, staň se to tak tvým jménem. Pane, shledáš-li, že je to k mému dobru, a uznáš-li, že je mi to užitečné, uděl mi to, abych toho užil k tvé slávě. Ale jestli víš, že by mi to škodilo a neprospělo by to spáse mé duše, odejmi ode mne takové přání.
Neboť není každá touha od Ducha svatého, i když se zdá člověku oprávněná a dobrá. Je nesnadné správně posoudit, zdali tě k tužbě po tom či onom pobádá duch dobrý nebo zlý; či zdali tě k tomu nevede jen vlastní vůle. Mnozí nakonec poznali, že to, co zprvu pokládali za vnuknutí dobrého ducha, byl klam.
Vždy je tedy třeba s Boží bázní a pokorným srdcem žádat a prosit o všechno, cokoli se zdá tvé mysli žádoucí; a všechno se má s úplnou odevzdaností ponechat mně a říci jen: „Pane, ty víš, co je lepší; staň se to či ono tak, jak ty budeš chtít. Dej, co chceš, kolik chceš a kdy chceš. Nalož se mnou, jak rozumíš, jak se ti více líbí a jak to bude k tvé větší chvále“ (Následování Krista, III, XV, 1-2, Křesťanská akademie, Řím 1982, 125-126)
