Také svátek 2. února, kterému se vrátil název „Uvedení Páně do chrámu“ („In Praesentatione Domini“), je potřeba chápat – abychom úplně porozuměli jeho velmi bohatému obsahu – jako společnou památku Syna a Matky, totiž jako slavení tajemství spásy, které dovršil Kristus v úzkém společenství s Pannou Mariou, Matkou trpícího Služebníka Jahve, vykonavatelkou poslání Izraele a vzorem nového Božího lidu, jehož víra a naděje je stále zkoušena v utrpeních a pronásledováních. (Pavel VI., Marialis Cultus, 7)
Když se Simeon chystal opustit tento svět a zatoužil po věčném životě,
položili tě na jeho ruce jako dítě, ale on v tobě poznal skutečného Boha.
Plný údivu nad tvou nevýslovnou moudrostí volal: Aleluja!
ALELUJA! ALELUJA! ALELUJA!
Svoji moc zjevil Stvořitel, nové stvoření nám ukázal a my skrze něho jsme.
On z neposkvrněného lůna vyklíčil, ale ho neporušil,
a my, když jsme tento zázrak poznali,
oslavujeme ho a voláme:
Raduj se, nikdy nevadnoucí květe!
Raduj se, koruno čisté zdrženlivosti!
Raduj se, jasný vzore našeho vzkříšení!
Raduj se, odhaluješ život andělů!
Raduj se, vzácný plode živící věřící!
Raduj se, košatý strome se stínem oddechu!
Raduj se, v životě nesoucí vykupitele zajatých!
Raduj se, porodila jsi Vůdce zbloudilých!
Raduj se, orodovnice u spravedlivého Soudce!
Raduj se, vyprošuješ odpuštění mnohým hříšníkům!
Raduj se, laskavé zahalení naší nahoty!
Raduj se, lásko převyšující všechno poznání!
Raduj se, Nevěsto nesnoubená!
(AKATIST)
Zdroje obrázků
Autor: Giotto di Bondone – Source: Cappella Scrovegni a Padova, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org
Autor: © Ralph Hammann – Wikimedia Commons – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org
https://deti.vira.cz